Příběh jednoho poháru
Pozornosti médií unikl jeden nevšední turnaj - Kielich Jantarówy. Jeho manažer a duchovní otec v jedné osobě Janek Marzyciel projevil Deníku MIFA laskavost a naše čtenáře blíže seznámil s detaily jeho vzniku.
Jednoho letního podvečera se procházel Józef Myszyłow po pobřeží Baltu, kousek od Sczecina... když tu mu náhle padl do oka jakýsi odlesk v písku - jantar. Byl to pěkný kus, ale dost malý.
Jelikož Józef byl stejně jako jeho bratr Janek fanda do fotbalu, a navíc ještě ovládal práci s kovem... tak po příchodu domů do své dílny se dal do práce a vytvořil jantarem zdobený pohár.
Když byla trofej hotová zašel na polský fotbalový svaz s tím, že by jej rád poskytl pro malý baltský turnaj. Zrovna tam byl na jednání jakýsi mnichovan, který tu myšlenku vyzdvihl... řka, že je to skvělý nápad i přestože podle něj týmů v klání by mohlo být víc. Na to ovšem předseda polského svazu Krzystof Sporzywy rázně odvětil.
"Nejsme Rothschild, bude malý... ale náš".
A tak bylo ujednáno, pohár dostal název Kielich Jantarówy, a předseda Sporzywy ihned obeslal čtyři týmy, jež momentálně vévodily čtvrtým ligám v Polsku, Švédsku, Rusku a Německu. A nastalo napjaté očekávání na jejich odpovědi.
Asi po týdnu se opět Józef Myszyłow zastavil na svazu. Jaké bylo jeho roztrpčení, když zjistil že se z oslovených týmů neozval ani jediný. Byl to prostý muž, a tak s hněvem ve své tváři praštil pěstí do stolu, a vykřikl:
"Pýcha jimi klátí! Ta trofej vznikla z lásky k fotbalu, a tak oslovme jiné, třeba vesnické týmy. Vždyť jde o radost ze hry. Já sám účastníky získám."
A odešel.
Vrátil se zpět na pobřeží, kde onen jantar nalezen byl. Když tu uslyšel z blízkého plácku:
"Ber to Miloszi! Pošli mu to do uličky! To dáš, Klime! GÓÓL! GÓÓÓÓÓL!!!"
Inu, tak tam zašel... a polský účastník byl na světě. A nejen to, jeden místní fanda, shodou okolností majitel rybářské lodi je zavezl i do německého Kielu. Tam zkontaktovali místní mládežnický klub. A pak ještě navštívili Švédsko - a další účastník byl na světě. Ovšem do Ruska to byla daleká míle.
"Nu což, napíšeme tam,“
řekl si Józef, když tu je míjel torpédoborec ruského válečného námořnictva Kyril. Józef nelenil, a skočil k vysílačce.
"Komandir kapitan, igrajetě vy ve futból?"
Chvíli bylo z přístroje slyšet jen praskání, až pak se ozval znělý a silný hlas.
"Da, igrajem!"
A pak slovo, dalo slovo a armádní ruský tým byl také v soutěži. Józef Myszyłow mohl být spokojen, a co teprve když mu, vystupujíce z rybářské lodi, oznámil jeho bratr Janek... že Ryterzi z Krakowa, tým jehož byl skalním fandou, se právě probojoval do semifinále Ligy Mistrů...
To bylo radosti, polský tým... a tak daleko to dotáhli, a pokud Bůh dá... i tu nejcennější trofej přivezou do Polska.
Za pár dní se již rozběhl o dost skromnější turnaj o Kielich Jantarówy...
( článek byl 10.7.2011 zveřejněn v Deníku Mifa )
Liga mistrů - ve čtvrtek večer zjistíme jména finalistů
Kde se vzaly, tu se vzaly odvety semifinále Ligy mistrů klepou na dveře. Pojďme se podívat, co, kdo, kdy, s kým a jak.
LULEA – RYTÍŘI, první zápas 2:1 ( odveta 1:3 )
První dvojici tvoří polský tým Rytíři z Krakowa a švédští kopálisti z Lulea. První utkání mělo typický průběh prvních utkání – hlavně neudělat chybu a připravit si dobrý výsledek pro odvetu. V utkání sice padly tři branky, ale jinak se jednalo o nudné utkání s pouhými čtyřmi střelami mezi tři tyče, po dvou na každé straně.
Velice slibný výsledek 1:2 si veze švédský mančaft, ale jak všichni známe fotbal, a ten na MIFA zvláště, občas se stanou divotvorné věci.
Janek Myszyłów, jeden z čelních fandů Rytířů z Krakowa, se hned po utkání svěřil se svými pocity:
„Plane ve mně bojovné nadšení. Jistě, prohra doma1:2 není úplně nejlepší možný výsledek... ale míč je kulatý... a tudíž stát se může úplně cokoliv!“
Hned poté se začal zajímat o odvetné utkání na švédské půdě.
„Je mi jasné, že polští fanoušci musí být i ve Švédsku, ale letadlo je moc, moc drahé. Zavolám do rybářského městečka Miłość jednomu svému známému.“
Slovo dalo slovo, a ve čtvrtek v odpoledních hodinách dorazí do onoho městečka na pobřeží něco přes 50 autobusů z celého Polska, a hlavně z Krakowa.
Dorazí i lehce obtloustlý připlešlý pán jménem Krzystof Sporzywy - předseda to polského fotbalového svazu. Přidat se mají i mnozí, kteří dorazí vlakem. Celé to bílo-červené kvantum prostého lidu se nalodí na lodě místní rybářské flotily, která si to poté namíří na sever do Baltského moře.
"Naprzód, wspieramy naszych chłópców!"
komentuje nápad jeden z fanoušků, který svou postavou jakoby stvrzoval své jméno - Wawrzen Pupiek.
Krakow prožívá zlaté časy. Už dříve patřil ke špičce polské ligy, ale až v posledních letech zaznamenává výrazné úspěchy. Úřadující polský mistr stihl v loňské sezoně i finále Poháru MIFA, v sezoně předtím vyhrál Polský Puchar pilkarski (národní pohár) a v lize skončil na 3.místě pouhý bod za vítězem! Semifinále na mezinárodní scéně je pro něj skoro denní chléb, od 29.sezony včetně té letošní se v něm objevil celkem 5x, tj. 5 účastí za 10 sezon. Velmi kontrastní je proto vyjádření manažera polského týmu.
„Od zápasu nic nečekám, samotný postup do semifinále byl pro mne překvapením.“
Za tým Lulea mluví manažer Hervi jinak.
„Ve čtvrtek nás čeká jednoznačně zatím nejdůležitější utkání dosavadní sezóny. Není tajemstvím, že výsledek prvního zápasu je pro nás velmi pozitivní a tak bychom tento duel rádi dotáhli do kýženého finále. Bylo by to takové zadostiučinění po všech těch útrapách, který tento tým musel protrpět v nedávné minulosti.“
Okamžitě však vyjadřuje svému soupeři úctu a respekt.
„Jak už jsem zmínil, výsledek nám sice nahrává ovšem nutno jedním dechem upozornit na obrovskou kvalitu Delvishova týmu rytířů. V první řadě je to velice kvalitní mužstvo - síla jednotlivých hráčů na jednotlivých postech je skutečně velká a v porovnání s týmem z SWE je kvalita jednoznačně na straně Poláků,“
odmítá Hervi myšlenku, že by švédský vicemistr svého soupeře podcenil. Jak by ne, jako správný manažer má o svém soku přehled.
„Druhým nejdůležitějším faktorem jsou zkušenosti a zde ač oba mančafty jsou dost zkušený tak opět polské mužstvo své SWE soky lehce převyšuje. A v neposlední řadě je nutno říci, že polské mužstvo má u svých hráčů v průměru o deset procentních bodů vyšší dlouhodobou únavu a to bude hrát nemalou roli - především v druhém poločase - jak každý jistě ví, kdo chce vyhrávat trofeje, tak musí mít dost široký kádr a to Delvish letos prostě má,“
vysekává polskému kolegovi jednu poklonu za druhou.
Očividně se na zápas velmi těší a i přes velmi dobrý výsledek netroufá hodnotit postupové šance.
„Mifa je hra nevypočítatelná tak se nechme překvapit, jak to ve čtvrtek dopadne,“
reagoval tajemně na dotaz blonďaté a prsaté švédské novinářky. Podle švédského tisku má fotbalová veřejnost jasno. Favoritem celé soutěže jsou jejich miláčci. Přehnaný optimismus? Usuďte sami: Lulea začínala pouť Ligou mistrů v předkole a cestou vyřadila Poldikovu německou Chobotnici nebo ambiciozní Vostočno-češskaju kreposť!
Takové výsledky ale manažerovi Delvishovi vrásky nedělají.
„Zápas si užívám společně s diváky,“
tvrdí skromný manažer. Nadšení celého města dokládá manažerovo sympatické gesto, ze kterého bude mít radost nejen Wawrzen Pupiek nebo Janek Myszyłów, který se těší velké oblibě.
„Na zápas plánuji pro diváky oslavu a výjezd zadarmo jako poděkování za podporu během celého poháru. Už se těším na komentáře od šéfa Krakowských hooligans Janka Myszyłów - viz komentáře k prvnímu zápasu.“
Znamená nádech poraženecké nálady změny v kádru související se šetřením některých opor pro finiš v ligové soutěži?
„Plánoval jsem nasazení mladšího brankáře Litchy Tymosz, protože Koblak Spycigniew mě v prvním zápase zklamal,ale Litchy Tymosz se bohužel (zřejmě kvůli přemotivovanosti) zranil, takže uvidíme,“
vrátil se Dilvish k výsledku prvního utkání.
„Ligová sezona je pro mě zklamání, asi jsem měl po minulé sezoně zbytečně velká očekávání a usnul jsem na vavřínech,“ zamýšlí se nad současným středem ligové tabulky loňský mistr.
(Aktualizováno čtvrtek 21.7.2011, 17:45)
Po čase celou flotilu uvítal přístav švédského města Luleå, obklopeného spoustou malých ostrůvků. Masa bílo-červených fanoušků se vyhrnula ven... mnozí měli na sobě dresy, a někteří i rytířské odění, vlajky zavlály... trubky, harmoniky i bubny se rozezněly...
Poláci naplnili stadión Kotelna, tedy Kotłównia. Předseda Krzystof Sporzywy doprovázen Jankem Myszyłowem zašli ještě před zápasem do šatny za hráči s tímto poselstvím...
"Jesteśmy obok siebie, a ten jest bardzo ważne!"
Všem bylo jasné, že to jak, si stojíme bok po boku, je to nejdůležitější, ať už tento velký zápas dopadne jakkoliv!
Ochozy stadionu duní...
"RYTERZI! RYTERZI! RYTERZI!!!"
DIVIŠOVSKÉ VOSY - TORQUAY UNITED, první zápas 2:4 ( odveta 5:0 )
Druhý souboj nás v prvním dějství dovedl do kolébky fotbalu. V přístavním městě na západě Anglie se v zápase proti slovenským Divišovským vosám děly zajímavé věci. Domácí nastoupili s velmi ofenzivním rozestavením, což slibovalo útočnou hru. Celá sestava byla složena z nejsilnějších a nejzkušenějších hráčů. Tedy samá „nej“!
„S tradičně útočnou sestavou 3-5-2, kde mají stabilně své místo tři útočně ladění záložníci, dopadl zápas zcela podle mých přestav,“
dal manažer domácích Div de Diverse jasně najevo, o co tady komu šlo. Na slibném výsledku přesto našel i negativní stránku.
„Nakonec přišlo malé zklamání, kdy jsme si od vyloučení soupeřova hráče Vojtecha Lehuty vypracovali pouze jednu gólovou příležitost a soupeř v poslední minutě ještě navíc snížil. Čekal jsem od 68. minuty větší převahu v náš prospěch,“ láteřil Diverse.
Mohla stát za promarněným náskokem únava nebo se jednalo jen o ztrátu koncentrace za rozhodnutého stavu?
„Hráči jsou po tažení v lize, národním poháru a mezinárodním poháru již značně vyčerpáni, tak zřejmě červenou kartu brali jako výzvu k odpočinkovému dohrání zápasu,“
přemýšlí nahlas anglický lodivod.
„Domácí výhra 4:2 může být velice zrádná. Ale o postup se rozhodně poprat chceme a popereme do poslední minuty, ať se zápas vyvíjí jakkoliv,“ neztrácí optimismus.
Jako pivo a limo jsou pro United úspěchy v Premier League a Lize mistrů. Zatímco v nejprestižnější klubové soutěži sní o finále, domácí soutěž přináší jen strasti. Místo vytouženého boje o příčky zajišťující start v Lize mistrů i pro další sezonu, krčí se tým Torquay v dolních patrech tabulky, bezprostředně ohrožený sestupem.
„Úspěchy v Lize mistrů jsou bohužel vyváženy neúspěšným působením v Premier League. Přitom si nemyslím, že bych nasazoval hráče širšího kádru vyloženě na ligové zápasy, ale snažím se o vyvážené nastavení pro ligu, NP a MP. Ani nemocnost či počet vyloučení se nijak neliší od jiných sezón. Možná jen v lize chybí ta trocha toho štěstí, které je mi dopřáno v NP a MP,“ hledá příčiny Div de Diverse.
Velmi špatně se hledala slova manažerovi hostujících Vos Carlosu Robertovi.
„Zklamala mě obrana i s gólmanem, kteří nechali soupeře 6x vystřelit na bránu a padly z toho 4 góly,“
neskrýval svou nespokojenost.
„Naštěstí jsme v 90. minutě snížili na rozdíl dvou branek, takže odvetný zápas je otevřený a šance vidím pořád 50:50,“
nachází světlá místa na černé kaňce a sebevědomě dodává:
„Plný stadion diváků zvedne výkon našich hráčů o 100 % a jestli si obrana vezme poučení z prvního zápasu, historický postup do finále by mi neměl uniknout.“
Výsledek zápasu mohla výrazně ovlivnit červená karta záložníka Lehuta Vojtech. Avšak brankový rozdíl se od té chvíle do konce zápasu v podstatě nezměnil. Domácí sice zvýšili na 4:1, ale pak si nechali vstřelit již zmiňovanou branku z 90.minuty. Manažer Vos však řeší změny v sestavě.
„Nevím, zda Lehutu nasadím do odvety. Kádr se mi podařilo rozšířit o 2 špičkové hráče Remenár Viktor a Martinák Boris, takže vybírat mám z čeho. Zranění zatím nikoho netrápí, takže hráči se dozvědí sestavu až těsně před zápasem,“ poodkryl své záměry.
Loňský titul Divišovských Vos je sice jejich jediný, ale tým patří mezi slovenskou špičku. Na mezinárodním poli ovšem moc zkušeností nemá a letošní cesta do semifinále byla jedna z těch snazších. Nejprve vyřazení portugalských Hochů od Rio Tajo, poté sice záludný, ale tým bez manažera. Povedený byl až postup do semifinále přes londýnské Devils.
Don Kichot děkuje za spolupráci manažerům všech čtyř týmů i manažeru Janek Marzyciel .
Do finále Ligy mistrů 38.mifa sezóny postoupily
Divišovské vosy / SVK a Rytíři z Krakowa / POL.
Gratujeme !!!
( článek byl 21.7.2011 zveřejněn v Deníku Mifa )
Historie Hansa městských týmů:
Při organizování Severských pohárů, při vyhledávání pomocných informací k Hansa League jsem se o společenství Hansa dozvěděl mnoho velmi zajímavých věcí, které mi bylo líto nevyužít. Tak vznikla myšlenka vytvořit spolek Hansa městských týmů, a následné vytvoření Hansa pohárů, což se jaksi samo nabízelo. Tak vznikl tento web, na jehož stránkách můžete sledovat, kam až se tato původně malinká jiskřička rozhoří ...
Historie Severských turnajů, a toho všeho:
"Jednoho dne uzrál v hlavách manažerů José Káně a Orm nápad uspořádat turnaj pro 4.-5. ligy, a jelikož jsou oba z Plzeňska, nazvali ho Väster Bägere (švédsky Západní pohár). Rozeslali dotazy, jestli má vůbec někdo zájem. Měl to být původně maličký piditurnaj, ovšem zájem byl nečekaně velký. Už, už to vypadalo v ne moc dobře zvládnuté klání, jelikož ani jeden z nich neovládá umění webových stránek... V této situaci oslovil José manažera Johna Aldridge, který byl účastníkem tohoto 1.ročníku Väster Bägere, s prosbou o umístění alespoň turnajových výsledků na jeho vlastní web."
Väster Bägere, jak již bylo řečeno, turnaj pro týmy ze
"John s pečlivostí sobě vlastní na sebe časem převzal skoro veškerou agendu turnajů - onu práci, která je tak potřebná a tak málo oceňovaná. A tak se stalo, že se potkala Josého jiskra, která mnohé zapálí, ale může velmi rychle uhasnout, s měchem, který pravidelně a poctivě dodává onomu ohni životodárný vzduch. Tak vznikl Väster Bägere a posléze i Hansa League i Gud Nad... a nakonec i Severský superpohár Högsta Bägere! V němž měří síly vítěz Väster Bägere s vítězem Hansa League."
Zajímavostí turnaje organizovaného zmiňovanou trojicí je poměrně svébytný konstrukt, na jehož základech je turnaj položen. Obsahuje i svéráznou terminologii, u které se nyní na chviličku pro jistotu zastavíme. Väster Bägere je, jak již víme, oficiální název tohoto turnaje. V současnosti je jeho kapacita 16 týmů, které ve skupinách po čtyřech bojují systémem každý s každým (doma i venku) o postup do play-off, z něhož se mohou radovat první s druhým celkem konečné tabulky skupiny. Ani třetímu a čtvrtému však nezůstávají zcela oči pro pláč, čtyři třetí týmy ze čtyř tabulek základních skupin jsou s nově přizvanými kluby nasazeny do Hansa League, která má totožná pravidla s vyřazovací částí Väster Bägere a její vítěz se v jakémsi Superpoháru utká s vítězem play-off hlavní soutěže v tzv. Högsta Bägere (aby těch cizích slovíček nebylo málo :-) Díky Hansa League se rozrůstá kapacita turnaje o nové účastníky, ale ani ti původní nejméně úspěšní nemusí zcela věšet hlavy, pro ně je tu turnaj Gud Nåd (tzv. Pohár Milosti), kam jsou pro změnu nominovány čtvrté celky ze základních skupin, jenž se opět utkávají systémem každý s každým v době, kdy probíhají vyřazovací boje jejich úspěšnějších kolegů.
Idea turnaje je tak na první pohled jasná, zahrát si má dostatečně úplně každý, i ten, komu se v základní fázi příliš nedaří a obsadí třetí či dokonce čtvrté místo své skupiny. Potvrzuje to ostatně ve svém dalším vyprávění i José Káně.
"Hlavním motivem našich severských pohárů je, aby si zahrál opravdu dobře kdokoliv, i ten nejslabší, i ten kdo se ocitl v silné skupině. Každý má možnost, i když nevlastní "nadupaný" tým. Každý je stále ve hře o trofej."
Na samotný závěr pak ještě nechal José nahlédnout blíže do idey turnaje a odpověděl i na otázku, zda má počínání jeho organizačního triumvirátu smysl. Než se k jeho odpovědi dostaneme, dovolím si říct, že takováto práce jistě smysl má, MIFA je především o zábavě a i když nejsem a ani nemohu být přímým účastníkem tohoto turnaje, zásady, na nichž je postaven, ale i třeba zajímavé stránky či ohlasy zůčastněných manažerů vypovídají, že by k dobré zábavě přispívat měl. José Káně vše shrnuje možná až trochu pateticky, na druhou stranu o jeho zapálení pro věc, do které se s kolegy pustil, nemůže být pochyb a to je na tom všem bezpochyby pěkné, že i méně zkušeného manažera dokáže naše oblíbená hra, kvůli které trávíme mnozí na internetu více času, než by bylo mnohdy zapotřebí, pohltit natolik, aby se sám rozhodl pro to, že nejen hra tu bude pro něj, ale i částečně on pro ní. Něco málo se pak dozvíme i o jakémsi vedlejším projektu, jehož myšlenka opět pochází z pera tvůrčí trojice, stojící za Väster Bägere.
"Lidský rozměr je pro nás opravdu hodně důležitý, vždyť krása fotbalu se rodí tam "dole" na pláckách, mezi baráky na sídlišti, či ve vesnických turnajích... a rozkvétá v plnosti na megahřištích Barcelony či Manchestru. Proto v severských turnajích dbáme na to aby se mohl "ukázat" jakýkoliv tým, a doufáme že bude rád vzpomínat na naše turnaje i posléze třeba v 1.lize. O tom, že má naše počínání smysl, nás přesvědčují například interview s našimi manažery, které jsou uveřejněné na našem Hansa webu.
Ještě si neodpustím drobnou perličku, která mě zaujala při prohlížení stránek tohoto zajímavého severského turnaje - vítěz jakéhokoliv poháru ho ve virtuální podobě obdrží, a to jako tapetu na svůj mobilní telefon, což je vskutku zajímavá myšlenka :o) Vedle této informace si pro dnešní rozloučení dovolím použít i přímou citaci z úvodní stránky Väster Bägere.
"Doufáme v radost ze společného měření sil všech zůčastněných, která možná přeskočí i na náhodné návštěvníky našeho webu. Fair Play, Dobro a Zdar v Mifě i v životě a tam především, přejí..."
organizátoři Väster Bägere i dalších turnajů - z nichž některé z nich můžete sledovat a k nim se případně i vyjadřovat na tomto webu :o))
( citovaný rozhovor proběhl v rámci MIFA novin, komentoval Simao )